Zásady tréninku agility
Pes pro agility by měl být především zdravý. Má-li Váš pes nějaké zdravotní problémy, zejména s klouby, poraďte se nejprve s veterinárním lékařem, zda pro něj agility bude vhodnou činností.
Je rovněž výhodou, je-li pes hravý nebo jinak motivovatelný, třeba na pamlsek - to výrazně usnadňuje výcvik. Málokterý pes je totiž ochoten cvičit pouze za dobré slovo a za lásku člověka, nebojte se proto při výcviku odměny používat. Při výcviku ho chvalte a odměňujte hrou či pamlskem i za sebemenší pokrok, pes se pak bude snažit o to víc. Nešetřete chválou, radujte se psem, a hlavně se naučte hlasem výrazně odlišit běžný povel od pochvaly. Cvičení ukončete vždy včas, tj. dokud to pejska baví, jen tak docílíte toho, že ho cvičení bude bavit i příště.
Psa na parkuru netrestejte. Většina chyb, které udělá pes, vyplývá právě z předchozích chyb psovoda. Pokud pes udělá chybu, zamyslete se nad tím, proč ji asi udělal - špatně jste ukázali, pozdě dali povel nebo jste se špatně pohnuli tělem.
Při výcviku postupujte od jednoduššího ke složitějšímu. Nejprve psa naučte překonávat na povel jednotlivé překážky, a teprve až je bude bezpečně zvládat, začněte s kombinacemi několika překážek. Buďte trpěliví a nemějte na svého psa přehnané nároky. Berte vždy ohled na věk psa a jeho fyzickou zdatnost, zejména začínáte-li cvičit se štěnětem. Začínající pes by v žádném případě neměl na překážkách zažít něco nepříjemného, buďte proto opatrní zejména při nácviku zónových překážek.
Nejen při závodech, ale i při výcviku, je velmi důležitá správná obuv, tedy neklouzavá obuv, která Vám umožní prudké pohyby a změny směru i na kluzkém terénu. Sportovní oblečení by mělo být samozřejmostí. Je přeci škoda zkazit pejskovi bezchybný a rychlý běh jen kvůli tomu, že jeho páneček uklouzl a spadl a že nemohl běžet rychleji.